Otázky a odpovědi

Je vůbec možné, aby zůstala zachována vlastní kreativita a sebevyjádření dítěte při tak rozsáhlém užití předem daných materiálů a schválených či doporučených aktivit?

Přístup Montessori ke vzdělání je podložen četnými vědeckými experimenty. Zatímco vyučující běžné školky spoléhají v první řadě na zavedené metody vyučování a neberou ohledy na rozdílné potřeby každého dítěte, vyučující Montessori má volnost zavádět nové metody či myšlenky, které mohou podpořit proces učení u dítěte. Všeobecné pravidlo zní: jakékoliv alternativní nebo přidané cvičení nesmí odporovat Montessori předškolním pravidlům, která se týkají vhodného užívání materiálů a výukového cyklu.

Akceptovatelným odbočením z „Montessori“ filozofie může být např. to, že učitel neužívá stimulů k povzbuzení zájmu dítěte, ale namísto toho může např. vystavit jeho výrobky na výstavě, čímž podpoří jeho sebevědomí a kreativitu. Dalšími příklady vhodného doplnění Montessori pravidel je například užívání Lega. Ačkoliv předem dané prostředí se řídí vymezenými pravidly, je zde stále dostatek místa k tomu, aby učitel a žák mohli objevovat a experimentovat. Dlouhý seznam možných aktivit může být odvozen z flexibilního užití hojných materiálů tak dalece, dokud je plněn pracovní cyklus a je zachována účelovost. Hlavním účelem je navazující podpora ve škole a doma, což je nejlepší zárukou jak tělesného, tak duševního růstu dítěte směrem k normálnímu stavu existence.

Jakým způsobem se děti vedou k nezávislosti?

Svoboda

Připravené prostředí musí být přátelské k dětem. Je připravené tak, aby se v něm mohly volně pohybovat bez pocitu strachu z poranění a mohli používat všechny vystavené materiály a předměty něžného života. Domácí předměty jsou miniaturní verze těch, které se nacházejí v reálném světě. Někdy také děti pracují s pravými jehlami a nitěmi, pinzetami, pipetami, nožíky, nůžkami, žehličkami apod. Rodiče neznalí Montessori principů vyjadřují v takových chvílích značné obavy o zdraví svých dětí. Tito rodiče si neuvědomují, že právě možnost manipulace s předměty určenými pro dospělé dává dětem prostor pro seberealizaci, nezávislost a učení se zodpovědnosti za své chování. Jestliže jsou více manipulovatelné a přístupné, umožní dětem vykonávat jednoduché úkoly a snižují jejich závislost na dospělých. Toto prostředí také chrání děti před vyrušením během jejích práce, což jim umožňuje optimálně zkoumat předměty jejich zájmu a zintenzivnit tak vlastní učení. Toto je zajištěno vyrovnáním pocitu svobody a odpovědnosti: děti jsou svobodné, avšak musejí respektovat individuální práva a vzájemná pole působnosti.

Odůvodnění pro poskytnutí svobody dětem od tak brzkého věku jako jsou předškolní léta tkví v přípravě ke změně v nezávislého člověka. Svoboda je cesta k nezávislosti. Kojenci jsou úplně závislí na známých tvářích, protože ještě nezískali zdroje k přemýšlení a chování. K dosažení uvědomění a nezávislosti potřebují děti příležitosti pro cvičení vlastní vůle. Potřebují zažít a procvičovat základní denní režim, který se neustále opakuje-stravování, chůze, mluvení, čtení, psaní, počítání, starání se o sebe a o své prostředí. Svoboda je přesně ten prostor umožňující kapacitu k vyzkoušení nových věcí a odhalení nové a různé zkušenosti. Při správném vedení dětí, dostávají úvodní instrukce od svých učitelů a rodičů a potom se pustí do svých vlastních výzkumů a pozvolna nabývají zkušenosti v oblasti věcí, lidí a událostí kolem sebe.

Proč jsou děti v Montessori zařízení více klidné, vyrovnané a uvolněné?

Krása a pořádek

Přípravné prostředí musí působit esteticky a spořádaně. Krása je představována v jednoduchém a veselém vzhledu Montessori školy. Jak interiér, tak exteriér jsou prostorné a vyvolávají pocit přirozené bezpečnosti, jistoty a neformálnosti beze strachu, který děti prožívají ve většině prostředí pro dospělé. Tento pocit děti uklidňuje a pomáhá spontánně se zapojit do různých aktivit. Stejně přátelský a přístupný je jejich vzdělavatel, který je zároveň nejvlivnější osobou ve škole. Jeho úsměv a laskavost doplňuje krásu třídy.

Pořádek v takovém přípravném prostředí ukazuje strukturu volnosti a aktivity.

Pořádek přispívá k pocitu rovnováhy a stability. Pro děti, které stále objevují význam slova „normální“, může být náhlá změna či nepředvídatelná událost škodlivá pro jejich vývoj. Příjemné a neměnné okolí poskytuje stálý styl práce, ve které, děti začnou rozumět světu a nakonec budou schopny se v tomto světě orientovat. Jasná představa, jak je prostředí uspořádáno a jak funguje, napomáhá k utváření zájmů a k zapojení se v aktivitách dané komunity. Pořádek ve vnějším prostředí pomáhá intelektuálnímu růstu a konstrukci duševních představ a stejným způsobem také vytváří pocit vnitřního pořádku. Proto jsou děti v Montessori školách více klidné, vyrovnané a uvolněné.

Zdrojem pořádku v takovém prostředí je tzv. „malý nábytek“. Jelikož židle jsou menší a lehčí než obvykle, děti jsou schopné manipulovat s věcmi a udržovat třídu pěknou. Jednoduché a zároveň komplexní uspořádání materiálů na poličkách také vytváří pořádek v tomto prostředí. Děti se nejprve setkávají s nejzákladnějšími materiály, ale vyšším věkem a s narůstajícími schopnostmi začínají řešit složitější úkoly. I když má každá Montessori škola pouze jednu sadu pomůcek, děti se učí čekat na jejich vyhrazené místo. Vzhledem k tomu, že s jistotou najdou veškeré pomůcky, učí se užitku tohoto uspořádaného prostředí. Podpora, kterou děti cítí, pomáhá jejich duševnímu rozvoji a adaptaci na prostředí.

Denní kontakt krásou a pořádkem připravuje děti k pozitivnímu přístupu k prostředí a pomáhá udržovat mír štěstí, které vidí a cítí kolem sebe. Když děti vyrůstají v násilí a chaosu, a právě násilí a chaos je to, co pro ně znamená všední život, budou muset velmi těžce pracovat, aby opustily tuto nesprávnou cestu a našly zdravější způsob existence. Děti, které vyrůstají v míru a kráse a chápou strukturu a cíle v životě, budou automaticky udržovat čistou a organizovanou společnost pro dobro nás všech.

Jaká je výhoda začlenění různě starých předškoláků do jedné třídy?

Sociální soudržnost

Sociální zkušenost je hlavní výhodou předškolní docházky nad domácím vyučováním. V Montessori předškolním zařízení stimuluje prostředí přirozenou průbojnost dítěte, aby se zapojilo s ostatními do hovoru a včlenilo se do společnosti. Děti různých předškolních věků pracují a začleňují se do stejné třídy a formují mikrospolečnost, ve které společně sdílejí zdroje a aktivity vytvářejí smysl sounáležitosti a komunity mezi dětmi, bez toho, aniž by se bral ohled na jejich věk. Členství v této malé komunitě je opravňuje používat třídní pomůcky a účastnit se společných aktivit ve třídě, ale také je činí odpovědné za majetek druhého a to, co provedou.

Politika nezasahování a změny posiluje společenské uvědomění a vzájemný respekt.

Věkově smíšené skupiny (od 3 do 6 let) v jedné třídě také příznivě přispívají jejich společenskému a emociálnímu rozvoji. Montessori pozorovala, že její starší a více společenští svěřenci často převzali iniciativu a učili své mladší protějšky, jak správně použít pomůcky a jak se zachovat v dané situaci. Starší děti svou roli průvodce a pomocníka mladších braly velmi vážně.

Výhoda začlenění různě starých předškoláků do jedné třídy je dvojnásobná. Ti, co přijdou jako noví, se naučí něco nového, ti zkušenější prosazují svou sebeúctu, učí se pomáhat mladším a učením zdokonalují svoje dovednosti. Tato smysluplná solidarita prohlubuje mezi nimi zvláštní pouto, neboť se učí spolupracovat a starat se o druhé. Děti ve skupině se učí respektovat individuální svobodu, kontrolují adekvátní zacházení s pomůckami. Nevznikají důvody pro spory o pomůcky, děti se učí respektovat práva ostatních a podrobit se sjednaným pravidlům.

Jakým způsobem se děti v Montessori zařízení mohou intelektuálně rozvíjet?

Rozumový rozvoj

Montessori vzdělávání se nesnaží jen předat dítěti znalost, ale usnadnit jejich sebevzdělávání. Připravené prostředí poskytuje dětem prostředky pro vytvoření vlastní osobní identity. Hlavní část tohoto programu zahrnuje rozvoj jejich inteligence a schopnosti poznávat, myslet a logicky řešit.

Přípravné materiály jsou poučné a obsahují vlastní kontrolu chyb, která zabraňuje dosažení cíle, když děti postupují špatným způsobem.

Jak děti přicházejí na různé způsoby pracovního postupu, shledávají výsledek každé své činnosti. Díky této spolupráci se děti snaží a zkoušejí své nápady, dokud nepřijdou na řešení, které je správné. Pochopily tak účel materiálu a vstřebaly důležité informace, které mohou použít v budoucích situacích vyžadujících podobnou reakci. Uspořádání pomůcek od jednoduchých po složité usnadňuje intelektuální rozvoj dítěte. Děti si jsou vědomy příležitostí, jak rozšířit své schopnosti a pochopit prostředí.

Jak poznáme, že předškolní zařízení splňuje podmínky Montessori pedagogiky?

Zjistěte, zda učitel má příslušné vzdělání v oblasti pedagogiky a že je předškolní zařízení v kontaktu s příslušnou Montessori asociací. Učitel by měl dosáhnout všech znalostí a dovedností v Montessori kurzech. Mezinárodní či národní akreditace obvykle zaručuje vysokou úroveň práce, v souladu s Montessori zásadami, které jsou povinností mateřské školy. Navštivte také třídu během dopoledních aktivit a sledujte učitele při práci.

Dalším ujištěním, že předškolní zařízení naplňuje své závazky, jsou pravidelná pozvání rodičů od učitele na doplňující a výchovná setkání, rozhovory a semináře, které je seznamují a poučují o přínosech Montessori koncepce. To vytváří vztah učitel-rodič, který usnadňuje normalizační proces dítěte zajištěním stálého a důsledného pozorování ve škole i doma.

Proč předškoláci v Montessori předškolních zařízení neodevzdávají úlohy?

Zaprvé jednoduše proto, že děti ve věku 2,5 až 6 let nebývají příliš nadšené z domácích úkolů. Za druhé z toho důvodu, že hlavním cílem při vyučování dětí v tomto věku je vzbudit jejich zájem o učení. Písemný úkol způsobí přesný opak, protože postrádá spojení s konkrétním prožitkem, který je pro předškoláky tou nejlepší pomůckou. Písemný úkol může navíc otupit cit dítěte pro psaní ještě dříve, než se vůbec objeví. A konečně, pokud jsou úkoly dětem nuceny v době, kdy na písemná cvičení nejsou připraveny, mohou jim snadno zošklivit školu a odradit je od učení.

Takže před dětmi mladšími čtyř let schováváte tužku a papír?

Ne, Montessori pedagog umí poznat specifické disposice každého dítěte. Pokud u dítěte brzy zjistíme vnímavost k psaní a kreslení, potom ani jemu, ani jí nebráníme ve vyjádření se na papíře.

Obecně řečeno, když se děti seznámí se zvuky a tvary abecedy, mohou dostat písmenkové vystřihovánky, které nalepují na obrázky předmětů začínajících na ta která písmena. Děti jsou rovněž vedeny k tomu, aby si rozvíjely svaly na rukou. V tom dětem pomáhá používání vzorových archů, které jim umožňují procvičit si uchopení tužky, zatímco se pokoušejí obkreslovat čáry a tvary. Takže tužka a papír mají své místo v Montessori koncepci předškolní výchovy. Pokud se dítě brzy setká s tímto náčiním, je připravené a má určité dispozice, potom má ulehčenou situaci při plnění pozdějších úkolů ze psaní a ze čtení.

Jakým způsobem se u dětí v Montessori škole rozvíjí zájem o umění a hudbu?

Učební plán Montessori usiluje o podnícení přirozeného dětského zájmu o umění a hudbu. Během hodin výtvarné a hudební výchovy mohou děti používat pro malování a modelování jakýkoliv materiál. Tyto podmínky přispívají k rozvíjení jejich sebevyjádření a tvořivosti. Pomocí umělecké činnosti děti upevňují svou sebekázeň. Jelikož jsou dostatečně vybavené k prozkoumání zásoby svých zážitků, jsou pyšné na svou práci. A dostatečně motivované k dokončení své práce i za předpokladu, že jim to bude trvat několik dní. Výtvarné práce dětí z Montessori škol vynikají pestrostí použitých materiálů individuálním ztvárněním.

Hudba tvoří podstatnou část učebního plánu Montessori. Hudební zvonečky pomáhají dětem vytříbit jejich hudební sluch. Děti klepou malým dřevěným kladívkem do osmi zvonků naladěných do stupnice. Později se počet zvonků rozšíří o půltóny, a tak se učí rozlišovat mezi vysokými a hlubokými tóny. Děti jsou vystavovány nejdříve zvukům až pak značkám, než aby se nejdříve učily poznat zvuky podle jejich značek.

V hudebním programu jsou děti rovněž seznamovány s rytmickými modely pomocí rytmických fyzických cvičení, jako například chození v řadě na elipse podle rytmu hudby.

Podporuje MŠ Montessori vliv médií (televize a počítač) na dítě?

Počítače a televize

V učebním plánu Montessori je vidět snaha připravit děti na život.

Senzomotorický systém prostředím v mateřské škole, které podporuje a prosazuje spontánní aktivity, a tudíž umožňuje malým dětem využít svou neopakovatelnou fenomenální kapacitu pro učení.

Televize v prostředí mateřské školy Montesori zcela chybí. Virtuální realita, nikdy nemůže nahradit vlastní zkušenost ve skutečném životě. Přístup Montessori se nesnaží popírat přínos informačních technologií a medií. Tyto moderní prostředky vlastně vnesly revoluci do komunikace ve smyslu dostupnosti a rychlosti a pomohly překonat kulturní a sociální rozdíly. Zároveň se však staly živnou půdou pro zlo, které znehodnocuje lidskou existenci. Zdánlivě nevinný účinek medií na děti se projevuje např. jejich odporem k psaní po tom, co samy poznaly výhody klávesnice a myši.

Počítač děti mají, protože v dnešní době se děti seznamují s technologií ve stále nižším věku.

Filozofie Montessori tví ve vzdělání pro život a učení pomocí „vystavení“ (tzn. naučit děti čelit různým situacím, nechránit je před tím, co pro ně není bezprostředně nebezpečné), a proto se nedoporučuje, abychom dětem bránily v přístupu k médiím.

To znamená, že děti nenecháváme zírat na televizní obrazovku nebo monitor počítače bez dozoru. Měli bychom vždy sledovat a zmírňovat jejich přístup k médiím, mluvit s nimi o tom co se dozvěděly z obrazovky, webových stránek nebo programů, které sledovaly v rozhlase, a pomáhat jim rozlišit skutečnost od fikce. Rovněž počítačové programy by měli být interaktivní a umožňovat tvořivý přístup.

Jaké činnosti z praktického života se děti v MŠ Montessori učí?

Praktické dovednosti se liší v různých kulturách, ale jsou měrou důležité k přežití kdekoliv na světě. Dávají lidem nezávislost, kterou potřebují k životu ve společnosti.

Praktická cvičení Montessori programu se zaměřují na nejzákladnější lidské činnosti. První na seznamu jsou jednoduchá pravidla slušného chování. Děti se učí, jaké chování je vhodné a jaké mimo ni. Učí se mluvit dostatečně hlasitě, ale ne příliš, chodit, místo toho, aby běhaly, pokud jsou uvnitř. Oblíbeným prodloužením hodiny je tzv. hra na ticho, ve které je cílem, zůstat co nejdéle potichu a bez hnutí a procvičovat soustředěnost.

Další jsou cvičení, kdy se hýbe s nábytkem, pracuje se v přiděleném prostoru, nosí a používají se materiály, dokončují se pracovní cykly. Se schopností soustředit se, se zároveň u dětí vyvíjejí další funkční dovednosti, jako je ovládání dveřní kliky a úchytek u zásuvek, manipulace se židličkami, mytí a sušení rukou a používání toalety. Během tohoto procesu se děti učí, jak se starat o svěřený majetek, což z nich vychová vlídné dospělé, kteří si váží veřejného majetku.

Jemné motorické schopnosti - děti se učí nosit předměty, používat lžíce a pinzety, otvírat a zavírat láhve a krabice, ovládat matice a šrouby, zámky a klíče a překládat a stříhat papír. Velmi oblíbené jsou tzv. „mokré aktivity“ – přelévání tekutin, barvení vody, zacházení s kapátkem, mytí nádobí. Přípravu na rozvoj smyslů tvoří třídění, přebírání, řazení dle velikosti, barev.

Následně se děti učí jak se postarat samy o sebe. Procvičování chůze je učí chodit rovně a vzpřímeně. Sdílení pracovního prostoru a vzájemné působení na sebe tříbí společenské vědomí a vzájemný respekt. Cvičení péče o vzhled se učí zapínat si oblečení, zavazovat boty, umýt vlasy, čistit si zuby a nehty, smrkat a kašlat na veřejnosti.

V programu praktického života potom následují sociální dovednosti. Děti se učí slušně a zdvořile zdravit a nepřerušovat cizí hovor, reagovat na urážku, hostit, chovat se ve společnosti a na výletech a podávat jídlo a společně stolovat. Pracovní postupy, které se dítě v této oblasti naučí, jsou důležité pro všechny další činnosti, v nichž zacházíme s pomůckami. Dítě se naučí zacházet s pomůckami opatrně, ukládat je na jejich místo, pracovat na „koberečku“, spolupracovat s ostatními, nerušit ostatní.

Schopnost myšlení

Montessori učební osnovy přispívají k mentálnímu růstu tím, že během provádění jakéhokoliv nového cvičení děti pracují nejen rozumem, ale také tělem. Např. zavazování tkaniček napoprvé vyžaduje intenzivní soustředění na to aby, si dítě vzpomnělo a seřadilo potřebné, již předtím vyzkoušené kroky samostatně a koordinovalo pohyb ruky a oka ve vykonávání těchto kroků ve správném pořadí. A tak zdánlivě jednoduché zavazování tkaniček vlastně vytváří soustředění se na sílu rozumu.

Nakonec se stane, že úkol je proveden během velmi krátkého času a dítě ho může dělat automaticky.

Děti jsou vedeny a dozrávají k tomu, aby poznaly a pochopily, není-li konev na vařiči příliš horká na to, aby se jí mohly dotknout, nebo je-li nějaká věc v jejich oblíbené barvě nebo chtějí-li tvrdé lízátko nebo měkkou cukrovou vatu. Smysly tudíž usnadňují vytváření konkrétních základů pro růst dětského intelektu.

Smyslová (senzorická) zkušenost

Konečným cílem senzorickým cvičení je intelektový růst – senzorické zlepšení je prostředkem k tomuto cíli. Jak dítě vidí, dotýká se, slyší a chutná, vytváří si mentální kategorie k tomu, aby strukturovalo stále přicházející množství senzorických vnímání.

Děti začínají se základními pomůckami a materiály.

Růžová věž je sadou deseti růžových kostek s různými velikostmi, pokládané jedna na druhou, od největší jako základ k nejmenší na vrcholu. Hnědé schodiště je série deseti kvádrů, nejtlustší vytváří ten nejvyšší schod a ten nejtenčí vytváří naopak ten nejnižší. Červené tyče jsou sérií deseti tyčí, ta nejdelší měří jedem metr, ta nejkratší měří 10 cm.

Při sestavování těchto kostek a tyčí ve správném pořadí se děti učí kontrolovat své prsty, aby je dokázaly ovládat a aby uměly pohybovat s předměty. Dalším materiálem jsou tzv. vkládací válce, kdy se děti učí uchopovat malé předměty, a tím jsou připravovány svaly rukou na psaní. Další smysl této pomůcky je pochopení rozměru.

Další senzorická cvičení zahrnují barvy. Děti jsou nejdříve seznámeny se základními barvami a potom postupně s odstíny jednotlivých barev. Brzy nato jsou připraveny učit se koncept tvaru a směru pomocí procvičování geometrických těles, přičemž sada těles zahrnuje kouli, kužel, válec, pyramidu, hranol.

Tyto a další materiály jsou vstupním úvodem do algebry a geometrie. Např. používáním binomických a trinomických kostek se děti v tomto období učí, jak rozčlenit velký objem na menší části.

Děti se učí si představit v jejich mysli, co cítí v rukou. Mohou zkusit tipovat obsah sáčků tím, že to cítí nebo si zakrýt oči během používání smyslového materiálu. Uchopí danou strukturu,

Dotkne se látky. Získají tím představu o teplotě a váze např. pomocí tepelných lahviček. Smysly hmatové, chuťové a čichové jsou stimulovány pomocí užívání muzických zvonků a zvukových válců, chuťových a čichacích lahviček.

Řeč

Po uchopení základních znalostí a poznatků jsou děti dobře připraveny přijímat více informací a sice, formou slov. Tato fáze je předehrou ke studiu jazyka a matematiky, což jsou vědy zasahující do reality.

Vytvořené slovo představuje směs našich pocitů, vyjadřuje, co vidíme, slyšíme a cítíme uvnitř naší společnosti. Tato slova nejsou pro všechny jazyky stejná, ale představují vždy něco odlišného.

Učme děti základům jazyka zrovna tak, jak jsme se je naučili my.

Hodiny jazyka v Montessori programu zvyšují dětský intelekt pomocí dobré znalosti slovní zásoby, což je prostředek pro vzájemnou komunikaci.

Psychologie

Spokojenost dětí pramení z dokončení nějakého úkolu pomocí svých vlastních sil a důvěry. Nedůvěru potlačí způsob, jakým jsou děti chápány ve společnosti. Jsou považovány za osobnosti a tento citový a duševní postoj se vyplatí nejen v chování k dětem, ale je přínosný pro celé okolí.

Celostní přístup citového a duševního zdraví při výchově umožňuje dětem chápat svět z různých úhlů pohledů. Montessori program umožňuje dětem nahlédnout do různých oblastí a témat pomocí diskusí a výzkumných projektů. Rozšířený pohled na svět a společnost naskýtá dítěti najít svou vlastní roli a pozici ve společnosti, což napomáhá citovému rozvoji.

Plně vyvinutý, nezávislý, přispívající člen společnosti je citově jistý a stálý při řešení jakékoli věci. Montessori program podporuje rozvoj dítěte v nezávislého a zodpovědného dospělého člověka. Spojení dětí různých věkových skupin budí v dětech zájem o ostatní lidi.

Cvičení nazvané Praktický život učí děti starat se o sebe a okolí, utváří z nich ohleduplné lidu, kteří si jsou vědomi svých citů a skutků v společnosti.

Metoda Montessori pro naše dítě: inspirace pro rodiče a další zájemce, Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc., Pardubice 2007, ISBN 978-80-7395-004-0

Co je špatného na obvyklých předškolních zařízení? V čem je přístup Montessori jiný?

Protože předškolní zařízení se zpravidla zaměřují na to, aby zdůraznila raný vývoj dětí, mají různé představy o tom nejlepším způsobu, jak to dokázat. Mateřské školy měly často tendenci sledovat rutinu základních škol, založených na lekcích postavených na učebnicích, které vedou k masové a rychlé výuce. Mateřské školy se většinou snažily naučit předškolní děti co nejvíce a co nejrychleji pomocí cvičení s tužkou a papírem. Kupodivu, to je přesně to, co jak se zdá, mnoho rodičů pro své děti vyžaduje.

MŠ se zdají být normální volbou, když chceme, aby byly připravené na školu.

Rutinní přístup v řadě předškolních zařízení děti nutí a potlačuje jejich zanícení pro učení. Sezení ve třídě naslouchání učiteli, dělání domácích úkolů-nuda! Děti tlačené do takového stylu aktivity(nebo neaktivity) mohou také ztratit zájem o ostatní lidi a sociálně se stáhnout do sebe.

Pokud se podrobněji seznámíte s tím co škola od dětí požaduje, zjistíme že zpravidla nepřipravuje děti pro budoucí život a podílení se na vývoji světa. Je to tím, že ignoruje individuální osobnost a učivo není provázané s dopady na běžný život.

Předškolní zařízení mohou pro děti v tomto ohledu udělat mnoho, tím že je nenutí seznamovat se s teoretickými, přípravami“ na školu. Montessori školky předkládají dětem nabídku aktivit a činností v době kdy jsou na tuto činnost připravené a s respektem k dítěti a jeho individualitě.

Tím, že dětem předkládáme velké množství informací zabraňujeme, aby se učily samy od sebe. To je vede k tomu, že dělají věci prostě jenom proto, že se jim řekne, aby je dělaly, dokonce i když se to vzpírá jejich vůli a schopnosti. Výsledkem je, že ztrácejí motivaci k učení a stávají se místo toho závislé na pokynech od ostatních. Nedostatek myšlení je nudí a unavuje, a zmenšuje jejich zájem o školu a učení.

Naproti tomu Montessori nenechává žádný prostor nudě, protože, neustále zaměstnává a vyzývá děti materiály a cvičením osobního zájmu a rostoucí komplikovaností. Připravený přístup uznává a dává pozor na jedinečnost každého dítěte, přizpůsobuje se podle něj, aby podpořil růst dítěte ve shodě s jeho přirozenými plány pro život. Tři roky v předškolním zařízení Montessori vybavuje děti láskou k učení a sebekázni.

Metoda Montessori se vyhýbá tomu, aby byla viděna jenom jako další vzdělávací nálepka nebo jako poháněná ziskem tím, že zůstává nepatentovaná a svobodná pro všechny děti, rodiče a učitelé, aby se z ní mohli těšit.

Není věk 2,5 příliš brzy na předškolní zařízení?

Učení začíná od narození a pokračuje po celý život, takže věk dva a půl opravdu není příliš brzy pro předškolní zařízení. Děti jsou způsobilejší víc, než si představujeme. Např. zázračné děti jsou stejné jako nadané talenty produktem podporující společnosti. Časné setkávání dětí s podněty k časnému objevování a pokročilejšímu vývoji, ale vždy musí být respektována přirozenost.

Předškolní zařízení Montessori často přijímá děti od dva a půl, aby je vedli přes jejich léta ,,normalizace“. Toto dětem zaručuje čas, aby vyvinuly a kultivovaly svůj mysl pro rovnováhu a harmonii s prostředím, a to před tím, než postoupí k formálnímu základnímu vzdělání.

Není v předškolních zařízení Montessori příliš mnoho svobody?

Svoboda je v prostředí Montessori významným principem, ale je používána podmínečně.

Svoboda pohybu a aktivity umožňuje dětem rozvíjet své dovednosti a dosáhnout nezávislosti.

Svoboda volby je učí zodpovědnosti tím, že jim dovoluje dělat rozhodnutí a prožívat následky svých činů. Takže svoboda v Montessori smyslu je pozitivní, činorodá, tvořivá.

Podmínky, které omezují volnost v prostředí Montessori, jsou obsaženy v základních pravidlech. Aby byl dodržován pořádek a struktura, děti mohou svobodně používat jakýkoliv materiál nebo dělat jakékoliv cvičení, pokud respektují svobodu ostatních, aby i ostatní mohli dělat totéž. Jakmile jsou hotovy s jednou pomůckou, očekává se od nich, že ji vrátí na své místo, takže ji bude moci nalézt a použít kdokoliv jiný.

Aby byla zajištěna celková bezpečnost a harmonie, děti se učí, aby nerušily a nepřekážely v práci svých spolužáků, a aby si nechaly své běhání a křičení pro hraní venku. Ačkoli děti nejsou nuceny dělat věci proti své vůli, nemají dovoleno zahálet mimo dobu odpočinku nebo se zaměstnávat negativním chováním. Připraveny vychovatel vede méně reagující děti tím, že obrací jejich pozornost k aktivitám, které se jim líbí nebo vyhovují jejich potřebám a zájmům.