Rozvoj hudebních dovedností

Vlastnosti smyslových pomůcek jsou přitažlivé, jsou schopny stimulovat dítě k činnosti a mají v sobě zabudovanou kontrolu chyb.
Učitel dítě stimuluje k činnosti, ale ponechává mu prostor pro svobodný rozvoj.

Cvičením se dítě učí párovat smyslové vjemy, např. dva tóny stejné – další odlišný, pojmenovává rozdíly smyslových vjemů, např. vysoký a hluboký tón, učí se terminologii, zjemňování rozdílů smyslových vjemů, řazení tónů od nejhlubšího k nejvyššímu.
Procvičování sluchu začíná cvičením ticha na elipse. Rozlišujeme čtyři kategorie zvuků: ticho, lidská řeč, hluk a hudební tóny.

Cvičení se provádí:

• cvičením ticha a koncentrací
• jazykovým cvičením
• cvičením se zvukovými válečky
• sluchové aktivity se zvonky

Cvičení rytmu – jakmile děti zvládnou chůzi po elipse, mohou pokračovat ve výuce rytmického pohybu.
Za pomoci rytmických říkanek a písniček provádí pomalá cvičení a rychlou chůzi.
Děti někdy poslouchají hudbu, pohodlně sedí a pozorují přitom ostatní, jak tančí nebo pochodují… Nakonec mnoho dětí udává rytmus rukama… a když se v nich probudí dychtivý zájem o hádání rytmu, hledají různé předměty – hůlky, tamburíny, kastaněty atd. a cvičení je dovedeno k dokonalosti.

Stupnice, klasický typ melodie, se krásně hodí k interpretaci různých rytmů. Dětí úspěšně rozdělí melodii na takty a samotný takt na 2, 3 a 4 doby, porozumí velmi snadno hodnotám not. Stačí nechat dítě cvičení vyslechnout a ono ho pak přesně opakuje. Následující cvičení provádí děti tak, že udělají krok na každý tón. I čtyřleté dítě, které absolvovalo předchozí cvičení, účastní se aktivity s velkým zájmem. Jsou hlavně nadšené z dlouhé noty, protože se musejí zastavit s jednou nohou před sebou na čáře elipsy a s druhou za ní, rovněž na elipse. Je to pozice člověka, který se zastaví, než při chůzi nakročí.

Děti, pochopitelně po krůčcích, přesto obdivuhodně, vstupují do říše hudby. Po mnoha rytmických cvičeních, přesně řečeno jakmile zvládnou problém taktu, pojmou jakoukoliv sonátu. Poradí si nejen s jednotlivými větami, ale s celými kusy. Totéž platí i pro poslech. Nejdříve je samozřejmě lepší vybírat jednoduché fráze, postupně však děti prožívají „nejlepší hudbu“ a radostně rozeznávají pocit, který vyjadřuje a který ji inspiroval (hudba k pláči, na zasmání, na křičení, na zklidnění se…)